V srpnu odjelo domů celkem 17 pejsků, 11 kočiček a 1 králíček.
Roddy, Radek, Godrik, Helga, Harold, Harry, Bambulka, Bertram, Ben, Salazar, Winky, Píďa, Filch, Goyle, Jeny, Miranda, Beny
Tibor, Tavolník, Nopál, Bibi a Cigi, Bubi, Kopřiva, Pepík, Pavlínka, Anýz a Koky
Králík Cecílie
Dočaska přepis na adopci : psi : Yuki, Drago Aradiel, Dylisa
Domova se dočkala štěňata HELGA, GODRIK, SALAZAR. Pamatujete si klec se štěňaty, kterou nám přivezli před útulek a u nichž jsme byli v podstatě postaveni před výběr – „buď je vezmete, nebo nevím, co s nimi udělám“? Už naštěstí všechna našla domov (Rowen už odjel domů v červenci, ostatní v srpnu). K adopcím štěňat přidáme RADKA –poslední z pěti černých štěňat Verči, který konečně našel domov. Osvojit si štěně připadá mnoha lidem jednoduché, protože „si ho vychovám od malička“, „nemá za sebou špatné zkušenosti“, „zvyknu ho na děti, kočku, rodinu“, „chci, aby mi vydržel dlouho“.. Ale ono to není tak růžové, jak se zdá. Vychovat štěně totiž bývá často těžší, než vychovat dospělého psa. Ten už aspoň minimálně mívá hygienické návyky, štěně ne… Dospělý pes si většinou váží toho, že konečně našel domov, štěně ne… To je naopak ze začátku spíš smutné, že přišlo o sourozence a kamarády z útulku, že přišlo o prostředí, které zná. Dospělý pes se snaží své rodině přizpůsobit, štěně se jí snaží obrátit naruby. Dospělý pes většinou respektuje noc a čas spánku, štěně ne. Dospělého psa nemusíte hlídat na každém kroku, jestli něco nekouše, nejí, neleze, kam nemá… dospělý pes už většinou má trochu rozum a pud sebezáchovy, štěně ne. Dospělý pes si s dětmi dokáže hrát, ale pak umí odpočívat, štěně ne, to bude Vaše děti škrábat a okusovat, protože to je velká zábava. U dospělého psa víme, jak vypadá, u štěněte z útulku netušíme, co z něj vyroste. O dospělém psovi Vám dokážeme říct něco o jeho povaze a charakteru, u štěněte Vám dokážeme říct, jak se chová teď, ale nedokážeme říct, jak se bude chovat za dva týdny, za dva měsíce nebo v pubertě a v dospělosti. U dospělého psa známe jeho zdravotní stav, u štěněte nevíme, jestli se v dospělosti neprojeví nějaké zdravotní potíže. Nicméně stejně chce většina lidí domů štěně a my musíme zájemce selektovat a vybírat. Jenže my při adopci štěněte nevybíráme rodiny vhodné pro daného psa, protože my nevíme, jaký ten pes v dospělosti bude. My vybíráme rodiny, které si poradí s tím vším, co štěně znamená. Vybíráme rodiny, které ho budou milovat, když z něho bude zakrslík i když z něho vyroste tele. Vybíráme rodiny, které ho neopustí, když se naučí hygieně za týden nebo když bude ještě měsíc čůrat doma. Vybíráme rodiny, které zvládnou výchovu štěněte, které si nechají poradit, které dokážou investovat do správného výcviku štěněte. Vybíráme rodiny, které budou případné nežádoucí změny v chování psa v pubertě řešit a ne které nám budou mladé nevychované psy vracet do útulku. Vybíráme rodiny, které jsou v neposlední řadě ochotné nechat tisíce na veterině, když štěně rozkouše a sežere celou botu nebo si zlomí nohu, když ji omylem strčí do mříže a přitom chce zbylými třemi packami běžet dál. Hledáme rodiny, které budou svého nového člena rodiny trpělivě všemu učit, postupně, pomalu, s klidem a láskou. Čas ukáže, jestli jsme právě těmto štěňatům takové rodiny našli. Držte palce a budeme se těšit na zprávy od Rowena, Helgy, Godrika, Salazara i Radka, a jeho sourozenců (Lucky, Adélky, Vojtěcha, Tomáše) a všech adoptovaných štěňat, i těch, co už jsou dávno dospělí. Myslíme si, že tohle povídání o adopci štěňat by mohlo mnohým otevřít oči, ale vraťme se k srpnovým adopcím.
Dá se říci, že společnou rodinnou adopcí je FILCH a HAROLD. Hned to vysvětlíme.
Začátkem srpna k nám přijel pohodový mladý kluk se svojí maminkou. Vybírali pejska pro syna, který bydlí trvale v Praze, ale dojíždí na Ústecko právě za rodinou. Zalíbil se mu pejsek Harold a při druhé návštěvě už tohle aktivní psí trdlo odjelo domů. Se svým novým pánem si krásně rozumí, jako by k sobě odjakživa patřili. Už se naučil běhat podél skateboardu a krásně aktivně spolu tráví čas.
No jenže....ona maminka už při této návštěvě viděla v útulku Filche. Od té doby na něj nemohla zapomenout. Nehledala zrovna psa k adopci, i když dřív měla větší psy. Jenže ty Filchovy oči ji prostě nedaly spát! Prostě ji uhranul. Nově mu v útulku říkáme "Zaklínač dámských srdcí" ..
Vrátila se pro něj, absolvovali spolu několik procházek, pak i seznámení se synovým nově adoptovaným Haroldem. Filch pokračoval ve svém zaklínačském umění a zarýval se hlouběji do srdce této sympatické dámy. Z bullího aktivního tahače se stával v rukou této dámy poslušný beránek. No tak teď už nevíme, kdo koho vlastně zaklínal. Každopádně teď už víte, proč se k nám do útulku vyplatí chodit na návštěvu s celou rodinou . Pejskům se to vyplatí rozhodně, aneb Harold a Filch doporučují rodinné návštěvy útulku AniDef.
Domů vyrazila i mladá pubertální WINKY. Dlouho o ní nebyl moc zájem a pak se najednou začaly nabídky jen hrnout. Winky ale měla už vybráno – milý mladý pár, který k nám chodí občas venčit a ke kterým se hodí aktivní pes. Winky chodí s paníčkem běhat i do práce na tréninky hokejistů. To byste viděli, jak se jí líbí na zimním stadionu v těchto vedrech! Navíc mají v blízké rodině i veterináře, péči bude mít stoprocentní. Tito mladá lidé jsou plní pozitivní energie a jsou stejně veselí jako Winky.
JENY odjela k mladé slečně, která bydlí nedaleko útulku a zná nás již dlouho. Moc jí to přejeme, čekala na domov nepochopitelně dlouho jak na fenku, která byla velmi hodná, zvládala děti i ostatní psy po seznámení. Konečně má na Jeny někdo čas, věnuje se jí maximálně, chodí s ní na dlouhé výlety a hlavně – často hází Jeny míček.. protože Jeny bez míčku je jak tělo bez duše!
Další stálicí útulku, kterou znali úplně všichni venčitelé pro její hlasitý projev, byla BAMBULKA. Tahle zrzavá kráska sice milovala lidi, ale vyštěkávala všechny psy bez rozdílu, ať už v kotci nebo na vodítku, na procházce jí stačilo vidět psa z dálky a proměnila se v lítou hlasitou saň zmítající se ve snaze se k psovi přiblížit. Většina lidí to neriskovala a odtáhla Bambulku pryč. Pak jsme zjistili, že při přímém kontaktu se psem už to najednou není „tak žhavé“ a Bambulka ho vlastně nechce sežrat, jen pořádně vystrašit nejlépe na dálku. Rozhodně dobrá zpráva, jenže stále mohlo být venčení na sídlišti plném psů trochu horor. Bambulka nakonec odjela do klidnějšího prostředí, do Františkových lázní, ale už si dokázala najít psího kamaráda na společné procházky přírodou, takže trpělivost růže přináší a nakonec vyjde Bambulka i s jinými pejsky a užívá si skvělého domova.
BERTRAM měl štěstí v neštěstí, protože toho si vybral „náš Tomáš“. Člověk, který spolupracuje s útulkem už delší dobu, momentálně je jedinou pořádnou mužskou rukou v útulku a zastává všechny těžší práce, na které něžné ošetřovatelky nestačí. Tomáš si vždy adoptoval z útulku seniory nebo nemocné psy na dožití, které nikdo nechtěl. Od nás už měl malého Malvínka i malamuta Garricka. Bohužel po nádherném sklonku života už oba odešli za duhu a tak vznikl prostor pro další adopci. Momentálně má Tomáš v péči ještě fenku Balunku. Je to člověk nejen se zlatýma rukama, ale i se zlatým srdcem. Podporou mu je i jeho úžasná jedenáctiletá dcerka, která umí pečovat o psí seniory stejně dobře jako tatínek. Bydlí v baráku ještě s maminkou v důchodovém věku, takže psíci mají i celodenní společnost, co víc si mohou psí senioři přát? Bertram si uměl vybrat.
PÍĎA je dalším seniorem, co se k nám dostal v žalostném stavu. Ani se nám nechtělo věřit, že může někdo neřešit u pejska obrovský hnisající útvar na zádech, přerostlé drápy, shnilé zuby a zacuchaná srst byly v porovnání s ním úplná maličkost. Píďa musel okamžitě na hospitalizaci a odstranění útvaru, naštěstí se ukázalo, že nebyl zhoubný. Pejskovi se velmi ulevilo, vyklubal se z něj přátelský pohodový jezevčík. Díky své povaze odjel rychle do dočasné péče, kde bude útulek ještě hradit náklady za další zákroky – kastraci a očištění zoubků, po nichž bude Píďa jako nový. Je smutné, že někdo nechal dojít stav psa tak daleko a pak musí útulek všechno zachraňovat a dostávat zvíře ze dna, což se váže s nemalými náklady.
GOYLE jako zástupce mini psů měl předpoklad, že najde domov rychle, jenže ta povaha… Odhadem mu bylo 10 let, měl nadváhu, a hlavně obrovský strach. První týden v útulku ležel schoulený, schovaný v dece a jen se třásl. V karanténě s mnoha omezeními je vždy těžké navázat kontakt, získat důvěru. Pejskům chvíli trvá, než zjistí, že jim nic nehrozí, nikdo jim neublíží. Malý Goyle kolem sebe kousal jak jen mohl a teprve po týdnu intenzivní práce se nechal od své ošetřovatelky konečně pohladit a vzít do ruky - stále však s velkým strachem, ale už s malým kousíčkem důvěry. Trochu jsme se báli, kdo bude mít trpělivost se jezdit s ním seznamovat, aby ho Goyle přijal. Několikrát jsme už zjistili, že vzdálenost od útulku není překážkou pro někoho, kdo má opravdu o adopci zájem. Slečna jezdila za Goylem z Vysočiny a nakonec získala jeho důvěru celkem rychle. Výhodou byly předchozí zkušenosti s podobně kousavým vystrašeným pejskem, věděla, že je dobré nechat pejskovi obojek a ze začátku i připnuté vodítko, protože si ho bohužel nenechá jen tak nasadit. Znala úskalí venčení bojácného psa. Goyle našel krásný domov. V bytě najednou pookřál a gauč si dokázal najít hned a teď už bychom ho ani nepoznali, jak se dostal do pohody.
MIRANDA také neměla lehký život, ale ona svým optimismem bojovala ze všech sil za to, že chce být šťastná. Desetiletá fenka, které by nikdo její věk nehádal, dokázala běhat jako torpédo. Tlamičku a zuby v ní měla napůl uhnilé, po zaléčení antibiotiky musela jet na čištění zubů, nebo spíš odstranění nánosů zubního kamene, němž už ze zubů moc nezbylo… Kvůli silnému zánětu v tlamičce nebylo možné provést rovnou kastraci, takže tu Miranda podstoupí až v novém domově. Odjela bydlet v krásném domku s psí kamarádkou. Ta je opravdu seniorkou, na což se Miranda rozhodně necítí, takže společné hraní je zatím v začátcích, ale už vznikla vzájemná tolerance. Miranda se navíc ukázala jako velmi chytrá psí dáma, rychle se naučila spoustu věcí a krásně se začlenila do chodu domácnosti.
BENY přišel do útulku se svou společnicí Sárou. Oba je odložili jejich majitelé. Bohužel se hned zjistilo, že Sára je březí, ač majitelé tvrdili, že je během hárání oddělili. Myšlenka hledání společného domova tedy padla a hledal domov každý zvlášt. Benyho si vyhlídla úžasná paní, která od nás měla fenku Zuzanku – černou ovčandu s vyoperovaným nádorem, fenku takzvaně „na dožití“, která nakonec ukázala, že měla energie ještě dost a užívala si domova ještě dlouho. Benyho jsme dávali do ověřené domácnosti a to bylo naše jediné štěstí, protože brzy po příchodu zlikvidoval půlku dřevěných dvěří. Panička to bere s humorem a říká, že chtěl jen pomoci v rekonstrukci baráku. V tu chvíli jsme věděli, že domov našel parádní.
Dalším ovčákem je RODDY, který odjel do adopce lehce nenápadně a „bez práce“. Roddy měl totiž skvělou povahu. Byl vždy dobrácký, důstojný, vyrovnaný, uměl chodit na vodítku a měl rád lidi. Ozval se nám pán, co hledal k sobě parťáka, k sobě, jako fakt parťáka, se kterým bude sdílet všechno, domov, zahradu, auto práci i gauč. Roddy přesně takový je a užívá si nádherného soužití.
A máme tu ještě jednoho ovčáka, respektive papírového německého ovčáka, kterého nejdřív majitel daroval do hlídací agentury, a pak skončil v útulku, když po půl roce agentura ukončila projekt hlídání areálu. Chovatelská stanice už zanikla a nebylo kam psa umístit. Ben se bohužel projevoval velmi majetnicky, ke kotci nechtěl nikoho pustit, ani k jídlu, ani do auta, prostě na jakékoliv místo, které považoval za svoje. Bručel i při bližší manipulaci s vodítkem kolem nohou. Bohužel takový pes je v útulku „odsouzen“ k pobytu s košíkem 24 hodin denně, protože bezpečí nás a všech ošetřovatelek je na předním místě. Usuďte sami, kdo by se staral o všechna zvířata v útulku, když nám pes vážně zraní a vyřadí z provozu pracovníka? Po vyndání z kotce byl Ben celkem hodný, užíval si procházky, ale manipulace při vyndavání a zavírání do kotce nebo připínání vodítka byla trochu „o hubu“. Ben měl štěstí, že byl krásný, opravdu nádherný dlouhosrstý německý ovčák, ale moc jsme v adopci nedoufali – černý, s majetnickými sklony a agresí, 6 let. Stal se zázrak! Zavolal milovník tohoto plemene, zkušený ač trochu kontroverzní pán, ale hned při prvním kontaktu bylo jasné, že má šanci Bena zvládnout. Kromě zkušeností s výcvikem měl i zdravé sebevědomí a byl pro psa autoritou hned do začátku. Díky nasazenému košíku se s ním mohl seznámit aniž by projevil sebemenší strach, což při budování vzájemného vztahu určitě pomohlo. Přecijen jedno velké ale se tam vyskytlo – bydlí v Praze, v bytě. Otázka byla, zda takový pes, co byl zvyklý celý život na venkovní pobyt, zvládne byt a ještě v rušném městě? Pán si byl vědom, že to nemusí být stoprocentní, ale rozhodl se to zkusit. Ukázalo se, že Ben jako pravý německý ovčák vůbec neřeší, kde je, řeší jen s kým je a čím se může zabavit. Páníček pracuje z domova, tráví většinu času společně, jezdí na delší výlety do přírody za Prahu a v Praze venčí většinou v době, kdy je ve městě největší klid. Košík už má dávno sundaný, hraje si s hračkami a postupným tréninkem si před páníčkem už ani nehlídá jídlo. Moc děkujeme za tak překvapivě povedenou adopci.
HARRYho jsme si záměrně nechali na závěr psích adopcí. Představitel starších větších psů, který už vystřídal dva domovy. V tom posledním byl nakonec převeden do statutu „dočaska“, protože bylo jasné, že musí hledat domov znovu, ale nenašel, tak byl definitivně vrácen do útulku. Harry měl trpět doma separační úzkostí, kdy hlasitě vyl a štěkal a vykusoval si tlapky. Hlasité projevy jsme v útulku nepozorovali, ale tlapky si ze stresu občas kousal. Do Harryho se zamilovala velmi milá rodina s dětmi, jen chtěli zachránit menšího psa. No, přiznejme si, trochu jsme jim Harryho „nacpali“, ať to zkusí aspoň na dočasku. Rodina váhala, jelikož syn trpí lehkou psychickou poruchou a měli obavu, jak se k němu Harry bude chovat. Věděli jsme, že je Harry k lidem absolutně nekonfliktní tak jsme měli radost, že dostane šanci. Bohužel doma začal honit kocoura, přitom s kočkami předtím normálně vycházel, trochu si dovoloval i na některé pejsky. Zkušení adoptivní rodiče ale nastavili trochu pravidla chování, Harry se začal cítit bezpečně, vůbec netrpí separačkou, umí chodit u nohy a sice hlásí, že vidí psa, ale poslouchá a dokáže u toho hlásání dál postupovat podél nohy a nerozběhnout se za psem. Umí „jít na místo“, respektuje nežebrání u stolu, krásně aportuje uzel. No a už jdeme přepisovat dočasku na adopci. A pak že starého psa novým kouskům nenaučíš!
Domů odjelo celkem 11 kočiček.
Největší štěstí měli ANÝZ a KOKY, kteří odjeli k naší ošetřovatelce Týnce. Rozšířili tak psí rodinu o kočičí aspekt. Samozřejmě příchod do psí rodiny s sebou nese určité povinnosti, tak se Anýz a Koky naučili chodit na vodítku, aby mohli absolvovat aspoň kratší procházky s celou rodinou. Na druhou stranu kočky zůstávají kočkami, tak doma předvádí psům, jak se dá zabavit honěním věcí po podlaze nebo šplháním ve výškách po celé domácnosti. Koky je kotě, co k nám přišlo se zlomeninami všech 4 končetin, muselo odněkud spadnout, nebo na něj spadla nějaká deska a přerazila mu všechny 4 nohy v zápěstí/kotnících. Nevěřili jsme, že se z toho tak rychle dostane, zlomeniny mu srostly a v závěru mu to vůbec v ničem nevadí. Anýz strávil zas několik dní na hospitu (bohužel opakovaně) kvůli problémům se zažívacím traktem a „ucpáváním se“. Takže taky musel odjet do zkušených rukou. Správnou stravou a pohybem se mu u naší Týnky všechno srovnalo a vyrůstá z něj nádherný kocourek.
Další dvojitou adopcí byla BIBI a CIGI – 2 odrostlá koťátka od Gazánie. Taky mají v rodině pejsky, které si musely holky trochu srovnat, aby se neřeklo, ale teď už jsou všichni v souznění a užívají si společného života. Kočičí slečny brzy pojedou na kastraci a pak už zbývá jen formální podpis adopce. Jsou rádi, že mohou spolu řádit, hrát si i spinkat.
BUBI je koťátko, které se k nám dostalo jako miminko a dostalo šanci na život díky naší dočaskářce, která ho vypiplala. Taková malá koťátka bez maminky nemají v útulku v běžném režimu moc šanci na přežití. Potřebují krmit každé 3 hodiny, zahřívat, masírovat bříško, v útulku se 70-ti zvířaty není možná tak individuální péče. Proto tak moc potřebujeme a hledáme dočaskáře! Kdo by měl možnost pomoci vypiplat jakékoliv kotěcí miminko, nabídněte svou pomoc, budeme rádi, je pro nás nutná a hlavně je nutná pro miminka koťátek. Bubi to štěstí mělo a vyrostlo z něj nádherné kotě, které se líbilo hodně lidem díky své černí delší srsti a roztomilému výrazu. Navíc byl Bubi vždy přátelský a hned se hnal ke každému návštěvníkovi pokojíčku. Nakonec odjel k úžasné rodince do Prahy a je miláčkem všech.
KOPŘIVA je kočka, co přijela na pokraji smrti. Byla nalezena v příkopu, nechodící, unavená a vysílená. Strávila týden na hospitalizaci, výši nákladů na její péči snad ani nebudeme zmiňovat, nebo si budete myslet, že jsme blázni zaplatit tolik za nalezenou černou kočku! Každopádně se dala do pořádku aspoň částečně. Bohužel zlomeniny obou zadních končetin už byla staršího data a nešlo je nijak operativně řešit po takové době. Nemá je srostlé úplně ideálně, ale může chodit, jen se malinko kýve při chůzi. Povahově je to velmi milá a mazlivá kočička, která se teď regeneruje v dočasné péči, kde útulek stále hradí veškeré náklady na doléčení.
PEPÍK a PAVLÍNKA jsou koťata od Parožnatky. Kočička k nám přišla spolu s pěti nádhernými malými koťátky, museli vyrůstat v kleci a teprve po očkování jsme je mohli pustit do kočičího pokojíčku. Pavlínku si milí manželé vyhlídli už jako kotě, jen čekali na konec karantény a Pepík odjel až na Moravu! Opět se nám potvrdilo, že pro člověka, co má opravdu zájem o adopci, není překážkou žádná vzdálenost! Prostě vyplnili dotazník, zavolali jsme si a neváhali přijet pro vysněné koťátko. Rodinka se dvěma roztomilými holčikami, které se do Pepíka zamilovaly, kolem sebe šířila pozitivní energii a klid. Doma na Pepíka čekaly další kočičky, takže si má i s kým hrát. Zdravíme do Brna.
TIBOR a TAVOLNÍK vyrůstali v útulku od malička. Narodili se kočičce Tvídii v květnu a kočička se k nám i s koťátky dostala pár dní po porodu. Oba měli štěstí na nové rodiny. Tavolník odjel ke skvělým a něžným mladým lidem, co od nás už mají černou kočičku Madonnu, lepší domov jsme si nemohli přát. Tibor odjel do baráčku jako miláček své paničky a zatím bydlí převážně v jejím pokoji. Posílá nám spoustu fotek a vyrůstá z něj nádherný zrzavý kocour!
Na závěr jsme si nechali příběh NOPÁLA. Jedná se o nádherného britského kocoura, který se zachránil jen díky všímavé paní. Nopál byl sám zavřený ve sklepě, nikdo neví, jak dlouho, pravděpodobně kolem 2 týdnů. Byl vyhublý na kost, měl atrofované svaly, byl dehydratovaný, ale žil! Strávil několik dní na hospitalizaci a potvrdil, že kočky mají 7 životů. Nopála jsme z hospitalizace přijali do útulku, podařilo se mu pohybem a cvičením v útulku trochu nabrat svaly, začal sám chodit a mohl začít hledat domov. Zájemců měl samozřejmě jak se na briťáka sluší a patří hodně, jenže jsme vybírali nejen my, ale i sám Nopál. Nelíbilo se mu pobývat s jinými kočkami, vybíral si i lidi, některé rovnou seknul a ukazoval drápky na přívítanou. Nakonec si vybral a má úplně skvělou rodinu. Je jedináčkem, má paničku pořád pro sebe a je králem celého bytu. Rodina má zkušenosti s britskými kočkami tak ví, co od tohoto aristokrata čekat. Nopál je za domov neskutečně vděčný a snad brzy zapomene na utrpení ve sklepě!
Ještě tu máme jednoho adopťáka – králíčka CECILKA. Nechápeme, jak někdo může vyhodit jakékoliv zvíře, ani králíka. Cecílie určitě byla zvyklá být v bytě, byla zvyklá na lidi a pak ji někdo prostě vyhodil. Měla štěstí, že byla nalezena dřív, než ji ublížil nějaký pes nebo člověk. Přivezli nám ji z městské policie v Krupce. Cecilka asi nebyla venku dlouho. V útulku si ji vyhlídla jedna hodná paní, co k nám chodí občas pomáhat a tak odjela do milující rodiny. Jsme útulek hlavně pro psy a kočky, ale už jsme tu měli spoustu jiných zvířátek. Také mají právo žít a mít domov.
