O Artíkovi jsme psali, když jsme na něj spouštěli sbírku na donio.cz. Jeho příběh vzbudil spoustu emocí a také obrovskou vlnu solidarity. Věřte, že i v nás se míchalo plno emocí a hlavně strach, jestli to zvládne.
A on to zvládl!
Je čas na pokračování příběhu, který si všichni zasloužíte.
Jakmile se dostal do útulku, řešili jsme 2 věci – následky – budou? Jaké? Je nutná rehabilitace?
A druhou věc – Bude se vracet domů nebo hledat domov nový?
První otázku jsme řesili ve spolupráci s veterinou. Většina věci se srovnala postupně sama. A nebyla potřeba žádná složitá a náročná pohybová rehabilitace.
Druhá otázka byla obrovsky náročná. Tíha rozhodnout a tlak rozhodnout se správně na sebe máme obrovský. Věnovali jsme spoustu času tomu zjistit, co je pro Artíka nejlepší.
Jeho majitelé za jeho postřelení nemohou. Celý život se o Artíka starají. Byl dobře živen. Vybrali si život ve stanovém městečku. Oba pracují. Artík je pro ně vším. Spí s nimi vevnitř, nikdy ho nenechávají samotného, chodí s ním ven, vždy ho mají zajištěného na vodítku. Je očkovaný. Dalším důležitým aspektem byla pro nás psychická stránka. Artík s nimi žije celý život. Jsou jeho rodina a on jejich.
Máme ho vytrhnout z fungujícího a milujícího domova? Z domova, za který se tolik lidí zaručilo? Volalo nám spoustu lidí, a to dokonce i pracovníci ze sociálního zařízení Květinka. Všichni o majitelích a jejich vztahu s pejskem mluvili jen v tom nejlepším. My se však museli přesvědčit sami.
A přesvědčili. A tak bylo rozhodnuto.
Artík byl při příjmu odložen do útulku, což slouží jako ochrana pro zraněné zvíře, které potřebuje zachránit a my o něm a prostředí odkud pochází, nic nevíme. A tak i když se Artík vracel domů, tak formálně odcházel do adopce, a tím získal i díky adopční smlouvě ochranu a my máme možnost ho kontrolovat, zajímat se o něj a v případě hrubých porušení pejska, smlouvu zrušit a vzít si ho zpět. Adopční smlouva tak pejska chrání, kdyby se adopčním domově, neměl dobře.
Artík se se svou rodinou setkal po 37 dnech. A i když to byl nakonec hodný pejsek. To, jak vítal své páníčky, jsme u něj nezažili. Pusinkoval je, objímal a oni jeho. A věřte nám, že žádné oko nezůstalo suché. Artík přežil průstřel hlavy a věříme, že bojoval právě pro tyhle lidi, že právě na ně a jejich společný domov myslel dlouhé dny na klinice, kde první dny na veterináře ze strachu vrčel.
Video ze setkání.
Děkujeme všem úžasným dárcům, kteří bojovali spolu s Artíkem.
Věříme, že jsme rozhodli dobře a těšíme se na jeho pozdravy z domova.
