Tři zvířata, tři boje o život.
Jeden víkend, který prověřil síly celého AniDefu

Někdy se během jediného víkendu odehraje tolik příběhů, tolik bolesti, bezmoci a beznaděje, kolik jich jindy řešíme celé týdny. Září nám připomnělo, jak křehká může být hranice mezi životem a smrtí. Během pouhých tří dnů se na nás obrátili lidé hned se třemi případy vážně zraněných zvířat, která potřebovala okamžitou pomoc. Čekaly nás hodiny na cestách, akutní příjmy, náročné operace, obrovské veterinární náklady i nejistota, jestli se zvířata vůbec podaří zachránit. Přesto jsme ani na chvíli nechtěli přestat věřit a bojovat.

Pátek: Kočička Linda, která pod balkonem čekala na pomoc

Všechno začalo telefonátem od městské policie Bílina. Pod balkonem našli ležet kočičku ve velmi vážném stavu. Byla podchlazená a měla několik zlomenin na 3 končetinách včetně jedné otevřené zlomeniny zadní nohy. Podle jejího stavu se zdálo, že na pomoc čekala už několik dní. Nikdo jí do té doby nepomohl.

Okolnosti jejího zranění se nám s největší pravděpodobností už nikdy nepodaří přesně zjistit. Existuje podezření, že mohla vypadnout z okna nebo z balkonu, ale jistotu nemáme. Jisté bylo jediné, kočička potřebovala okamžitou veterinární péči a každá další minuta mohla rozhodovat o jejím životě.

Dostala jméno Linda a ještě té noci jsme s ní akutně vyrazili do Prahy.

Na první klinice, kam jsme se pokusili dostat, nám hrozilo čekání až hodinu. V Lindině kritickém stavu jsme si ale takovou prodlevu nemohli dovolit. Byla noc, blížila se půlnoc a my obvolávali další pražské kliniky s otevřenou pohotovostí. Snažili jsme se najít místo, kde ji okamžitě přijmou a poskytnou jí potřebnou pomoc a péči.

Nakonec se nám podařilo dostat Lindu na kliniku AA VET v pražských Záběhlicích. Tam jí poskytli první pomoc, stabilizovali její stav a nechali si ji přes noc hospitalizovanou a na pozorování. 

Druhý den ráno nás čekal další převoz. Linda potřebovala specializovanou ortopedickou péči, a tak jsme ji převezli do pražského Vetcentra, kde jí mohli poskytnout potřebnou operaci.

Cena zákroku a následné péče se postupně vyšplhala přibližně na 70 000 korun.

Sedmdesát tisíc korun za to, aby dostala šanci znovu se postavit na vlastní nohy. Aby měla možnost uzdravit se a jednou poznat život, ve kterém už nebude muset bojovat o každou další hodinu. 

Jenže Lindin příběh nebyl zdaleka jediný, který jsme ten víkend řešili.

Sobota: Čikinka, které se vlastní majitel vzdal

Ve chvíli, kdy jsme se snažili zajistit všechno potřebné pro Lindu, přišel další telefonát. Tentokrát přímo z veterinární kliniky.

Přivezli tam kočičku, kterou s největší pravděpodobností přejel autem její vlastní majitel. Podle informací, které jsme dostali, ji na veterinu přivezl, ale odmítl uhradit její léčbu a kočičky se na klinice vzdal. Odjížděl se slovy: “Klidně ji uspěte.”

Čikinka měla zlomenou pánev a vykloubené koleno. Její zranění vyžadovala náročný operační zákrok, bez kterého by neměla šanci na uzdravení.

Veterináři věděli, že její život má smysl zachránit. Proto se obrátili na nás s otázkou, jestli bychom se jí ujali a uhradili její léčbu. Jinak by jí opravdu byli nuceni uspat.

Naše odpověď byla jasná. Ano, samozřejmě. 

Čikinka podstoupila operaci, jejíž cena se vyšplhala přibližně na 30.000 korun.

Je těžké pochopit, jak se člověk dokáže vzdát zvířete, za které nese odpovědnost, právě ve chvíli, kdy ho nejvíc potřebuje. Čikinka přišla o své bezpečí a o dosavadní domov v okamžiku, kdy se sama nedokázala postarat ani o vlastní přežití.

My jsme ale nechtěli, aby její příběh skončil na veterinární klinice.

Dostala šanci na operaci, léčbu, zotavení a na nový začátek. Na život, ve kterém její hodnota nebude záviset na tom, kolik stojí její záchrana.

A zatímco jsme se snažili zajistit péči pro dvě těžce zraněné kočičky, přišla další zpráva. Tentokrát z plzeňska, respektive z oblasti Rokycan.

Neděle: Floki. Pes, kterému nedávali šanci

Další telefonát se týkal velkého psa, kterého srazilo auto. U nehody asistovali lidi, kteří Flokiho nechtěně srazili autem, hlídka státní policie OOP Rokycany, hlídka MP Rokycany, kteří ukázali, že mají velmi profesionální a zároveň emaptický přístup. Na místo byl přivolán i veterinární lékař z místní veterinární kliniky. Jeho stav byl velmi vážný a byla zvažována i eutanazie, naštěstí ale Floki dostal šanci bojovat. Do jeho záchrany se vložili místní dobrovolníci, kteří se snažili zraněnému pejskovi zajistit pomoc a převoz na veterinární kliniku. Když se k nám dostala prosba o zajištění náročné a nákladné pomoci pro Flokiho, nedokázali jsme odmítnout.

Zranění byla opravdu rozsáhlá. Pejsek měl brániční kýlu, zlomenou křížovou kost, zlomený ocas, pohmožděnou plíci a poškozené nervy ovládající vyprazdňování. Znovu jsme stáli před rozhodnutím, které nikdy není jednoduché. Čekaly nás další vysoké náklady, další nejistota a další boj, jehož výsledek jsme nemohli předvídat.

Přesto jsme souhlasili.

Den po nehodě ho dobrovolníci z Rokycan převezli do Prahy na kliniku IVET, kde se ho ujal veterinární tým vedený MVDr. Michalem Čechem, připravený bojovat o jeho život.

Ani tady nebyly vyhlídky jednoduché. Flokiho čekaly dvě velmi náročné operace.

Veterináři mu nejprve operovali brániční kýlu a vrátili orgány zpět do dutiny břišní, kolabovala mu ale plíce a potřeboval několik dní na stabilizaci před další velkou operací. Při té mu MVDr. Čech a jeho kolegové spravili rozsáhlé poranění křížové kosti. Zlomený ocas se rozhodli nechat srůst přirozeně, protože Floki už by další operační zátěž nezvládal. O případné amputaci se mělo rozhodnout podle jeho dalšího stavu.

Operace byla za ním, ale zdaleka nebylo vyhráno.

Následující den Floki nevypadal dobře. Nechtěl jíst a jeho stav nás všechny znepokojoval. Kvůli poranění nervů, které ovlivňují vyměšování, se nedokázal sám vyčůrat ani vyprázdnit. Veterináři mu proto zavedli katetr.

Udělali všechno, co bylo v jejich silách. Teď už nezbývalo než čekat, jak se jeho tělo s následky tak vážných zranění popere.

A jestli bude mít dost sil bojovat dál.

A Floki se nevzdal. Začal bojovat znovu.

Když jsme Flokiho po několika dnech mohli převézt k nám do AniDef, čekala nás další etapa jeho příběhu. Už nešlo jen o to přežít operaci. Potřebovali jsme mu pomoct zotavit se, získat zpět sílu a postupně se naučit fungovat s následky zranění.

Po vyjmutí katetru, které provedla naše veterinářka, nás čekala další nejistota. Budou jeho nervy schopné znovu správně fungovat? Dokáže se sám vyměšovat? Začne používat zadní nohy? Jak se jeho tělo vyrovná s poškozením kostí a svalů?

Floki nám ale postupně začal ukazovat, jaký je bojovník.

Začal se sám vyměšovat. Jeho stav se začal zlepšovat a my jsme s ním zahájili postupnou rehabilitaci. Pomalu a opatrně pracujeme na tom, aby začal používat zadní nohy, posiloval svaly a měl co nejlepší šanci na návrat k běžnému životu.

Stále nás čeká dlouhá cesta a zatím nedokážeme říct, jak rychle se bude zotavovat ani jaké následky mu zranění zanechají. Jedno ale víme, Floki dostal šanci, kterou si opravdu zasloužil.

A my budeme dělat všechno pro to, aby ji mohl využít.

Jeho příběh nám připomíná, proč se nevzdáváme ani tehdy, když jsou vyhlídky nejisté. Za každým vážně zraněným zvířetem je totiž živá bytost, která může mít před sebou ještě spoustu krásných let. Rodinu, která ji bude milovat. Bezpečný domov. A život, ve kterém už nebude muset bojovat o přežití.

Tři zvířata. Statisíce korun. A tým, který se nemohl zastavit ani na vteřinu.

Během jediného víkendu jsme se ocitli uprostřed situace, která nás dokázala prověřit po všech stránkách.

Jen samotné známé náklady na operace Lindy a Čikinky dosáhly přibližně 100 000 korun. Flokiho léčba se následně vyšplhala na další stovky tisíc korun. A tím veterinární péče zdaleka nekončí. Všechna tři zvířata potřebují další kontroly, léčbu, péči, rehabilitace a čas na zotavení.

Za těmito částkami se ale skrývá ještě něco, co na fakturách neuvidíte.

Jsou to hodiny strávené na cestách. Telefonáty uprostřed noci. Neustálé hledání klinik, které dokážou zvíře přijmout. Neustálá péče a výjezdy našich ošetřovatelů a dobrovolníků. Organizace převozů a koordinace s veterináři. Rozhodování pod tlakem a obavy, jestli jsme udělali všechno, co jsme mohli.

A také psychické vyčerpání.

Když se několik takových případů sejde během jediného víkendu, nezůstává prostor na odpočinek. Zatímco se snažíte vybojovat šanci pro jedno zvíře, už řešíte další, které vás potřebuje. Musíte rozhodovat rychle, hledat prostředky, zajišťovat péči a přitom doufat, že vaše rozhodnutí povedou k dobrému konci.

Září bylo pro celý náš tým mimořádně náročné. Fyzicky, psychicky i finančně. A nejen pro nás, ale také pro dobrovolníky, kteří se do záchrany zapojují, pro veterinární týmy, které se snaží dát zvířatům šanci i v těch nejtěžších chvílích.

Přesto bychom neměnili jediné rozhodnutí, kterým jsme se jim rozhodli pomoci.

Protože i když je šance na přežití malá, neznamená to, že nemá smysl bojovat.

Bez našich andělů bychom to sami nezvládli

Záchrana tří zvířat s tak vážnými zraněními není v možnostech jednoho člověka.    A v takovém rozsahu by nebyla možná bez lidí, kteří za námi stojí.

Děkujeme všem našim andělům, pravidelným dárcům, podporovatelům a každému, kdo přispívá na péči o opuštěná a týraná zvířata. Právě díky vám můžeme v takových chvílích říct ano. Můžeme souhlasit s operací, která stojí desítky až sto tisíc korun. Můžeme převzít odpovědnost za zvíře, jehož léčba bude dlouhá, nákladná a její výsledek nejistý.

Vaše pomoc pro nás není jen finanční příspěvek. Je to možnost dát šanci dalšímu zvířeti, kterou by jinak nemuselo dostat.

A právě proto má největší smysl pravidelná podpora prostřednictvím naší kampaně Staň se Andělem. I 200 korun měsíčně může být součástí pomoci, díky které dokážeme v kritické chvíli jednat okamžitě.

Víme, že nemůžeme zachránit celý svět. Ale můžeme změnit život konkrétnímu zvířeti, které právě teď potřebuje naši pomoc.

Linda, Čikinka a Floki hledají nový začátek

Dnes jsou Linda, Čikinka i Floki mimo bezprostřední ohrožení života. Každý z nich má za sebou těžké chvíle a před sebou ještě cestu k úplnému uzdravení.

Proto pro všechny tři hledáme vhodné dočasné péče s možností následné adopce. Potřebují klidné a bezpečné prostředí, ve kterém budou moci nabírat síly, zotavovat se ze svých zranění a postupně se vracet k běžnému životu.

Hledáme lidi, kteří jim dají čas, trpělivost a prostor. Lidi, kteří pochopí, že zotavení po tak vážných úrazech nemusí být rychlé ani jednoduché, ale kteří budou ochotní být součástí jejich cesty.

Možná právě u vás některý z nich najde místo, kde se konečně bude cítit v bezpečí. Místo, kde už nebude jen pacientem s nákladnou léčbou, ale milovaným členem rodiny.

Pokud můžete některému z nich nabídnout dočasný domov s možností adopce, ozvěte se nám. A pokud tuhle možnost nemáte, můžete jejich příběhy sdílet nebo podpořit péči o ně finančním příspěvkem.

PŘISPĚT MŮŽETE NA WEBU DARUJME.CZ A STÁT SE ANDĚLEM ANIDEF.

https://www.darujme.cz/projekt/1206248

Každá pomoc se počítá.

Děkujeme

Tým AniDef

← zpět